Výskyt:
Celá Austrálie
Pohlaví:
Rozeznat pohlaví u andulek je jednoduché u dospělých i u mláďat. Poznává se jedině podle ozobí.
Samec:
Dospělý: Když je samec v dobré kondici a je připravený hnízdit, má ozobí modré. Jen mutace recesivní straka, lutino, albino, opalin mají ozobí vybarvené trochu jinak – tady platí to, co u mladých samečků.
Mladý: ozobí má zbarvené různě (hnědá, růžová, modrá…). Vždy ale rozhoduje barva okolo nosních dírek. U samce může být jedině modré, růžové, fialové.
Samice:
Dospělá: Když je v dobré kondici a je připravená hnízdit, její ozobí je zbarveno hnědě. V období hnízdění má ozobí tmavě hnědé.
Mladá: Může mít ozobí zbarveno různě jako mladý samec. Rozhodující je ale barva okolo nosních dírek. Mladá samička může mít nosní dírky zbarvené jedině bíle.
Mláďata:
Mláďata jsou vybarvena skoro stejně, jako dospělý ptáci. Jejich peří nemá tak jasnou barvu a je matnější, oční duhovku mají černou (dospělý mají bílou), vlnkování má přes čelo až k ozobí, zobák je oranžový, někdy má černou špičku. Jejich pohlaví můžeme rozeznat už v budce podle ozobí.
Hlasitost:
Nejsou to nijak ,,uřvaní“ ptáci. Celý den si ale povídají pomocí typického švitoření. Když je něco vyruší nebo se leknou, začnou křičet.
Náročnost:
Andulky nejsou nijak nároční ptáci a hodí se pro naprostého začátečníka. Zahnízdí prakticky v jakýchkoliv podmínkách. Každý pták má ale své požadavky a ty nesmíme zanedbávat.
Jiné je to u andulek výstavních, které musejí splňovat velmi přísná pravidla, aby byly na výstavách úspěšné. Odchov andulek, které se těmto pravidlům alespoň trochu přibližují, určitě není jednoduché.
Snášenlivost:
Mezi sebou jsou andulky snášenlivé. Při chovu v hejnu se andulky navzájem ,,motivují“, snášejí více vajec a odchovají více mláďat. V hejnu může být i více samců, na které nezbyla samice. Tito ptáci potom pomáhají krmit mláďata ostatních. Naopak v hejnu nesmí být žádná samice navíc. Protože v touze po hnízdění by mohla ostatním párům prolézat budky a ničit vejce a mláďata.
K ostatním ptákům se často chovají zle a proto se nemají chovat s jinými ptáky. Lezou jim do budek a ničí jim vejce a ubližují mláďatům. Já chovám andulky s korelami, se kterými vycházejí docela dobře ale holoubky diamantové docela „šikanují“ – vždy jim vyhazují snesená vejce a ubližují mláďatům, když už se nějaké povede vysedět.
Klimatické podmínky:
Bez problémů je můžeme chovat ve venkovní voliéře bez přitápění. Musejí mít ale nějaké místo kam se mohou schovat pře větrem, deštěm a sněhem. Na zimu vyměníme ve voliéře bydla za silnější, aby si andulky mohli pod sebe schovat nohy a zahřívat si je.
Chovatelské zařízení:
Nejlepší je pro ně celoročně kombinovaná voliéra (venkovní část a krytý přístřešek). Voliéra by neměla být přeplněná. Pokud je ve voliéře moc ptáků, všude se hromadí trus a snadno může propuknout nějaká nemoc (např. kokcidióza). Na 1m3 počítáme jeden chovný pár. (Pokud má naše voliéra 8m3, dáme do ní max. 8 chovných párů. Můžeme je chovat i v klecích. Minimální velikost klece pro jeden pár je 70x40x40 (D x Š x V)
Materiál na voliéry:
Andulky nejsou ničitelé. Stačí obyčejné ,,králíkářské“ pletivo a dřevěná kostra voliéry.
Krmení:
Základní potrava: různé druhy prosa, lesknice, oves, klasy senegalského prosa
Ovoce a zelenina: jablko, červená řepa, mrkev, hloh, jeřabina
Zelené krmení: žabinec, pampeliška, tráva, obilí, kukuřice, …
Při odchovu mladých: vaječnice, klíčené zrní
Dále: větve nejedovatých stromů (i s listy, květy a pupeny)
Minerály: sépiová kost, grit, písek, skořápky od vajíček
Hnízdění:
Andulkám nedělá problém hnízdit v každém ročním období. Hnízdní budky vyvěšujeme ve venkovní voliéře v dubnu. Budka jim postačí s rozměry 15 x 15 x 25 (ŠxDxV) a vletový otvor s průměrem 5 cm. Můžou být stojaté i ležaté. Přirozenější budky jsou stojaté, mláďata z nich nemohou předčasně vyskočit. Mají i nevýhodu – samička, seskakující na dno, může svojí vahou rozbít vejce nebo ublížit mláďatům.
Po vyvěšení budek začnou andulky tokat. Samečci stále poletují, naparují se, nafukují, povídají něco samičce, krmí ji a potom se snaží i pářit. Samičky si prohlížejí budky, neustále lezou dovnitř a zase ven. Toto období trvá asi 2 týdny, než se andulky spárují a vyberou si nějakou budku.
Samičky snesou každý druhý den 1 vejce (celkem 4 – 12). Už od 1. sneseného vejce začínají zahřívat. Když samička snese větší počet vajec (6 – 12), je lepší je rozdělit mez více párů. Třeba ten pár, co má jen 1 vajíčko dostane navíc 3 vajíčka. Dělá se to tak proto, že andulka s větším počtem vajec by nemusela stíhat mláďata krmit. Samečci vajíčka nezahřívají, celí den jsou ale se samicí v budce nebo někde na budce a zpívají. Dále také samičku krmí, aby nemusela budku opustit a mohla zahřívat vajíčka. Samička vylézá jen 1-2x denně, aby se napila a vyprázdnila.
Mláďata se líhnou po 18-21 dnech inkubace, v pořadí, v jakém byla vajíčka snesena. V 5-7 dnech mláďata kroužkujeme kroužky o průměru 4,2mm. 4.-5. týden od vylíhnutí mláďata opouštějí budku. Po vylétnutí jsou andulky klidné a nechají se chytit. Samec je ještě asi 1-2 týdny po vylétnutí z budky dokrmuje. Po osamostatnějí je můžeme bez obav nechat s rodiči ve společné voliéře.
Andulky necháváme hnízdit jen 1-2x ročně. Hnízdění je vyčerpává.
Denní činnost:
Jsou to ptáci velmi aktivní. Stále létají po voliéře, probírají sobě nebo ostatním andulkám peří, něco si povídají. Moc rádi se nekoupou, raději lezou mokrou trávou.
Mutace:
Dělí se na 2 skupiny:
1. Barevné
2. Měnící tvar peří
Mutace měnící strukturu peří nejsou moc rozšířené. Patří sem chocholatí (kruhová, půlkruhová nebo neúplná chocholka) a ptáci s načepýřeným peřím. Dále existují tzv. „chryzantémy“. To jsou andulky, které mají peří tak dlouhé, že jim sahá až na zem. Tyto ptáky se zatím nepodařilo rozmnožit.
Barevné mutace se dělí na 3 skupiny:
1. Měnící základní barvu těla. Sem patří andulky: modré, žluté, bílé, lutino, albino, plavé, dominantní straky, recesivní straky, s fialovým faktorem, s šedým faktorem, tmavě zelení, olivoví, kobaltoví, a mauve
2. Týkající se kresby na křídlech. Sem patří andulky: opalinové, perlové, skořicové, lacewings, šedokřídlé, bělokřídlé, žlutokřídlé…
3. Týkající se barvy hlavy. Sem patří andulky: modré žlutohlavé a vzácné černolící.
Tyto mutace se mohou libovolně kombinovat a vytvářet tak obrovské množství dalších mutací.
Věk:
Dožívají se průměrně 6-12 let. U samičky po 5. roce života klesá počet oplozených vajec a odchovaných mláďat. Samci jsou plodní po celí svůj život.
Výstavní andulky se díky přehnanému šlechtění dožívají jen asi 5-8 let.
Cena:
Cena se pohybuje okolo 40-100Kč, bez ohledu na mutaci (pokud nejde o raritu – černolící). Záleží na kvalitě ptáků a jak moc si jich majitel cení.
Výstavní andulky stojí 200-500Kč. U lepších ptáků až několik tisíc.
Nemoci:
U andulek se vyskytuje často vápenka, zadržení vajec – Při nízkých teplotách se samičce stáhne vnitřní svalstvo a vajíčko nedokáže snést. Pro samičku je to velmi vážný stav a často končí smrtí. Dále se vyskytuje kokcidióza a u mláďat rozjeté nožky.